7. Kaple 14 svatých pomocníků (starý hřbitov)

Dávnou slávu šumavských sklářů zhmotňuje půvabná a slohově neobyčejně čistá barokní stavba na starém vimperském hřbitově, schoulená k hřbitovní zdi nedaleko nejstaršího vimperského kostela sv. Bartoloměje. Založil ji v roce 1708 zřejmě nejproslulejší šumavský sklář Michal Müller, který je považován za vynálezce dvou nových druhů skla: křídového, čirého a velmi tvrdého, podobného křišťálu, a rubínového, vyráběného bez přísady zlata pouze za použití kysličníku měďnatého. Z Michlovy huti na Helmbašském potoce u Vimperka se tato nová skla na sklonku 17. století rychle rozšířila po Evropě a do té doby vládnoucí sklo benátské poprvé pocítilo konkurenci výrobků šikovných sklářů z Čech.

Michal Müller zbohatl a kapli Čtrnácti svatých pomocníků zamýšlel jako svůj pomník a jako rodovou hrobku. Se stavbou začal na poslední chvíli, neboť již v roce 1709 v požehnaném věku 70 let zemřel a dokončení zanechal jako zbožný odkaz svému synovi Valentinu Antonínovi. Ten kapli a hrobku pod její podlahou dokončil v roce 1714, což dodnes dokládá německý nápis v barokní kartuši nad vchodem.

Kaple je jednolodní stavba se čtvercovým presbytářem, jednoduchým průčelím s dvěma mušlovitými výklenky a malou věžičkou. Když vstoupíte dovnitř, zaujme vás malý dřevěný kúr s malovaným stropem a téměř prázdný interiér. Z klenuté prostory vane tichá a rozechvělá barokní zbožnost muže, který na tomto světě mnohého dosáhl, ale před tváří Boží a na prahu věčnosti si zachoval skromnost a pokoru.

Hrobky na hřbitově: Anděl nad hrobem Josefa Taschka z hořického pískovce od Em. Maxe z r. 1862 a pískovcová socha žehnajícího Spasitele nad hrobem Viléma Králíka od L. Šimka z r. 1878.