Státní zámek Vimperk
Historie vimperského zámku sahá až do poloviny 13. století, kdy byl založen hrad tyčící se na skále nad údolím. Na počátku se jednalo o hrad královský (předpokládá se založení Přemyslem Otakarem II.), jehož úkolem bylo chránit poutníky a obchodníky na Zlaté stezce. Ve středověku byla Zlatá stezka nejdůležitějším obchodním spojením mezi českými a německými zeměmi a přinášela blahobyt do míst, kudy procházela. Právě kvůli blahobytu s ní spojenému se stezce říkalo „zlatá“ – hlavní přepravovanou surovinou byla totiž sůl a nikoliv zlato.
Nedlouho po svém založení byl hrad dán v manství Purkartovi z Janovic, členu královské družiny. Jednalo se o dědičné propůjčení hradu králem, který tak často odměňoval své družiníky. Manové spolu s propůjčenými pozemky získali i další privilegia, naopak však byli králi povinováni službami (nejčastěji vojenskými). V manství byl vimperský hrad po celé 14. století – po Janovicích byli jeho many i Bavoři ze Strakonic či pražský měšťan Jan Rothlöw (Rotlev).
V neklidném 15. století hrad vlastnili Kaplíři ze Sulevic (již ne jako manové) a v té době je hrad již poměrně rozsáhlý – má dvojici věží, opevnění a několik paláců. Kaplíři ze Sulevic v této nejisté době pokračovali s opevňováním zámku a města – právě oni propojili hrad a město v jeden lépe hájitelný celek a postarali se také o postavení předsunutého opevnění Haselburg. Kolem roku 1470 spravoval hrad příbuzný Kaplířů ze Sulevic – tehdejší slavný válečník Václav Vlček z Čenova a jako Vlčkova je dodnes označována nejstarší věž vimperského hradu.
V následujícím století se již vlastníci hradu střídali častěji. Po Malovcích z Chýnova přišly dva slavné rody s pětilistou růží v erbu – pánové z Hradce a Rožmberkové, kteří se na Vimperk s oblibou uchylovali v době morových epidemií. Právě v 16. století s největší pravděpodobností došlo k přestavbě hradu na renesanční zámek a na přelomu 16. a 17. století k výstavbě Dolního zámku v bývalém hradním předpolí. U řady stavebních úprav bohužel stále není možné určit, kdy přesně k nim došlo.
V roce 1601 koupil vimperský zámek od těžce zadluženého Petra Voka z Rožmberka Volf Novohradský z Kolovrat. Volf a jeho syn Jáchym stojí za rozsáhlými renesančními úpravami a především za krásnou výzdobou, která je dodnes chloubou vimperského zámku. Renesanční výmalby Horního i Dolního zámku a především malované záklopové stropy jsou krásným historickým odkazem Novohradských z Kolovrat. Přestavby zámku však nebyly levná záležitost ani v 17. století, a tak Jáchym Novohradský z Kolovrat po dlouhodobém tlaku věřitelů prodal roku 1630 vimperský zámek Eggenbergům.
Eggenbergové sídlili převážně v Českém Krumlově a do Vimperka zajížděli jen zřídka. O zapadlé panství nejevili větší zájem, a tak do konce 17. století došlo pouze k dokončení několika prací započatých již Jáchymem Novohradským z Kolovrat a dále byla prováděna jen drobná údržba. Ale i Eggenbergové se nakonec do historie zámku významně zapsali. Z období, kdy zámek vlastnili, pochází jeho nejstarší dochované vyobrazení – obraz eggenbergského dvorního malíře Heinricha de Veerle, který je datovaný do roku 1686.
Roku 1719 zámek koupili Schwarzebergové, kteří se tak stali posledním šlechtickým rodem vlastnícím vimperský zámek. V průběhu 18. století provedli řadu úprav v barokním slohu, ty největší přestavby však přišly až o století později. Dne 20. července 1857 totiž Horní zámek po zásahu bleskem téměř kompletně vyhořel. Požár se snažili uhasit všichni zaměstnanci správy panství a stovky místních měšťanů, požár však definitivně uhasl až za týden – 27. července. Obnovy po požáru byly rozsáhlé – mimo jiné vyhořely všechny střechy Horního zámku, stropy některých pater atd. V té době však vimperský zámek nebyl užíván jako reprezentativní sídlo, ale jako centrum správy schwarzenberského panství. Požár tuto proměnu jen dovršil. Namísto salonků a honosných ložnic byste v 19. století proto našli na zámku spíše byty schwarzenberských úředníků.
V roce 1947 hlubocká větev Schwarzenbergů přišla o své majetky (a tedy i o zámek Vimperk) na základě nechvalně známého zákona označovaného jako „lex Schwarzenberg“. Na zámku byly zřízeny kanceláře Jihočeských státních lesů a také byty pro jejich úředníky. Od roku 1961 je část zámku využívána jako městské muzeum – to je na zámku provozováno dodnes, nyní pod názvem Muzeum Vimperska.
V roce 1991 zámek koupilo Ministerstvo životního prostředí a umístilo na něj správu NP a CHKO Šumava. Národní park Šumava plánoval rozsáhlou přestavbu zámku, a proto byli postupně vystěhováni všichni nájemníci a kanceláře se přesunuly do města. Vzhledem k tomu, že k přestavbě nikdy nedošlo, započalo tak dvacetileté období chátrání a nedostatečné údržby, které vrcholí prohlášením zámku za nepotřebný majetek. V roce 2010 byl zámek prohlášen národní kulturní památkou. Na pokraji havarijního stavu jej v roce 2015 převzal Národní památkový ústav, který započal s jeho obnovou. Nedobrý stav však zámku nijak neubírá na jeho zajímavosti a historické hodnotě, rozhodně proto stojí za pozornost!
Autor: Mgr. Lucie Budirská, Národní památkový ústav