14. Fara čp. 46

Za malým nádvoříčkem se v těsně blízkosti kostela Navštívení Panny Marie choulí nenápadná budova fary a děkanství čp. 46, která je spojovacím krčkem propojena přímo se sakristií. Průčelím hledí do nádvoříčka a východním křídlem do Kostelní uličky a přes zbytky středověkých hradeb do širokého úvalu řeky Volyňky, dnes pokrytého neforemnou výstavbou moderních městských čtvrtí. Fara má jistě středověký původ a souvisí se vznikem sousedního kostela, ale na její dnešní tvářnosti se nejvíce podepsaly renesance a baroko. Složité vnitřní členění budovy je důsledkem polohy na skále se značným terénním rozdílem. V některých místnostech na nejnižší úrovní podlaží se dochovaly valené klenby a úzká místnost za schodištěm do patra je sklenuta křížovou klenbou bez žeber. Za děkanstvím se rozkládá bývalý hospodářský dvůr.

První jména vimperských farářů známe až ze 16. století, i když fara byla jistě obsazena již od založení nového farního kostela v dolní části náměstí ve 14. století. Od druhé poloviny 16. století až do období po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla fara v rukou nekatolíků. Rekatolizací za třicetileté války se, tak jako celé Čechy, vrátila katolické církvi.