9. Křížová cesta
Na nevysokém zalesněném chlumu nad vimperskou nemocnicí se v ostrých serpentinách vinou zastavení křížové cesty. Na jejím nejvyšším bodě, nedaleko od katastrální hranice města, stojí ve stínu smrkoví prostý dřevěný kříž. Jen několik desítek metrů odtud začíná rekreační areál Vodník a téměř na dotek se tu setkávají dva světy. Uplynulý, zahleděný do nebes a toužící po Boží milosti, a současný, zahleděný do sebe a toužící po zábavě.
Křížovou cestou se v evropských katolických zemích nazývalo symbolické zobrazení utrpení Ježíše Krista na jeho poslední cestě z domu Pontia Piláta až na horu Kalvárii v Jeruzalémě. Nejčastěji se taková křížová cesta budovala pod širým nebem ve volné krajině a vedla do kopce, který se často také nazýval Kalvárie. Lemovala ji jednotlivá zastavení, jejichž počet kolísal od 7 do 14.
Ve Vimperku se o založení křížové cesty zasloužil Johann Steinbrener. Vybudována byla v sedmdesátých letech 19. století a vysvěcena v roce 1884 během působení prvního vimperského děkana Jana Filipa Brunnera.
Zbožní poutníci stoupali po vimperské křížové cestě až do konce druhé světové války. S odchodem německého obyvatelstva v roce 1946 a s nástupem komunismu její zastavení osiřela a neradostné vlády se ujal zub času. Až v roce 2001 byla celá křížová cesta opravena a dnes jejích 14 zastavení, dřevěných očíslovaných skříněk na štíhlých kamenných sloupcích, opět zobrazuje dávné mysterium z počátků křesťanství a hlásá těm vnímavým, že existuje něco nad námi.