Úterní hodina sedmnáctá. Krákavými hlasy za oknem snáší se podvečer. Eufonicky kakofonické asonance útočí na útrobní plochy ušních bubínků a kovadlinka se chvěje v rytmu dunění. Ruce víří a akordy sladkobolného rocku pláčí...
No, tak to by celkem stačilo. Doufám, že se nezděsíte (pana Szpuka nevyjímaje), ovšem verše a hudba spolupůsobí ve vzájemné harmonii. Že elektronická kytara s bubínkem jdou tak báječně dohromady, jsme opravdu netušili. Stejně nádherně se doplňují cameroobscurní fotografie a uhlové kresby. Co dodat - lyrické zastavení v uspěchaném pošmournu obyčejného úterního pozdního odpoledne...
